Psychologická příprava na náhradní rodinnou péči: Trauma, attachment a FAS

Nejčastější chyba lidí vstupujících do pěstounství nebo adopce je přesvědčení, že láska vyřeší všechno. Vyřeší hodně — ale ne všechno. Dítě přicházející do náhradní péče přichází s historií. A ta historie se projeví — ve spánku, v jídle, ve škole, ve vztahu k vám, v pubertě.

Tato stránka není o strašení. Je o informovaném rodičovství. Čím lépe rozumíte tomu, co dítě prožívá, tím lépe mu dokážete pomoci.

Proč mají děti v NRP jiné potřeby

Většina dětí, která vstupuje do systému náhradní rodinné péče, zažila jedno nebo více z následujícího: zanedbávání, fyzické nebo emocionální týrání, nestabilní prostředí, ztrátu blízkých osob, opakované přemístění. Tato zkušenost formuje nervový systém způsoby, které jsou viditelné v chování.

Nervový systém dítěte, které vyrůstalo v nebezpečném nebo nepředvídatelném prostředí, se naučil být v pohotovosti. Tato adaptace mu pomohla přežít — ale v bezpečném domě pěstouna je najednou zbytečná a matoucí. Dítě může být přecitlivělé na zdánlivě malé podněty, může mít problémy s regulací emocí, může odmítat blízkost právě tehdy, když ji potřebuje nejvíc.

Attachment: proč se budování důvěry nedá uspěchat

Attachment — česky citová vazba nebo přimknutí — je psychologický proces budování bezpečné emocionální vazby mezi dítětem a pečující osobou. U dětí, které vyrůstaly v bezpečném prostředí, se attachment vyvíjí přirozeně v prvních letech života.

U dětí z NRP je tento vývoj narušen. Dítě buď nemělo stálou pečující osobu, nebo mu pečující osoba ubližovala. Výsledkem je porucha citové vazby (attachment disorder) — přičemž existují dvě hlavní formy:

• Reaktivní porucha přilnutí (RAD): Dítě odmítá blízkost, je emocionálně chladné, nevyhledává utěšení od pečující osoby
• Dezinhibovaná porucha sociálního zapojení (DSED): Dítě se chová přátelsky ke všem cizím lidem bez rozdílu — nevytváří selektivní vazbu

Důležité: poruchy attachmentu jsou léčitelné, ale vyžadují čas a specializovanou terapeutickou péči. Práci neodvede přirozená rodičovská láska — dítě potřebuje bezpečí, prediktabilitu a trpělivost opakovanou stokrát.

Průvodce PRIDE, který pěstouni absolvují při přípravě, věnuje teorii attachmentu significantní část. Ale kurz je jen začátek — reálné porozumění přichází praxí a supervizí.

FAS: nejčastější nerozpoznaná diagnóza v NRP

Fetální alkoholový syndrom (FAS) vzniká prenatálním vystavením alkoholu. Je v České republice u dětí v systému náhradní rodinné péče výrazně nadprůměrně zastoupen — biologické matky s problémem závislosti jsou nadreprezentovány v populaci dětí v NRP.

FAS není jednoduše "dítě, které je pomalé". Je to neurologická diagnóza s velmi specifickými projevy:

• Obtíže s pracovní pamětí a sekvenčním uvažováním
• Problémy s porozuměním abstraktním konceptům (pravidla, důsledky)
• Impulzivní chování, obtíže s ovládáním impulzů
• Obtíže s přenosem zkušeností z jedné situace na druhou
• Specifická podoba obličeje (u plného FAS): hladká filtrum, tenký horní ret, drobnější oční štěrbiny

Proč je FAS v NRP kritické téma: dítě s nerozpoznaným FAS se ve škole jeví jako zlobivé nebo líné — a dostává disciplinární postihy za chování, které nemá pod volní kontrolou. Rozpoznání FAS umožní správnou pedagogickou a terapeutickou intervenci.

Pokud máte podezření na FAS u dítěte v péči, kontaktujte specializované pracoviště. V ČR se FAS diagnostikou zabývá např. Centrum pro výzkum a diagnostiku fetálního alkoholového spektra (FASD centrum Praha).

Krizová situace: co dělat, když se věci vymknou

Krize přichází. Dítě s traumatickou historií může mít záchvat vzteku, který trvá hodiny. Může zranit sebe nebo vás. Může utéct. Může odmítnout jíst, mluvit nebo chodit do školy.

Jak zvládat akutní krize:

1. Zachovejte klid. Dítě reguluje emoce podle modelu dospělého — když vy eskalujete, dítě eskaluje víc.
2. Nepodléhejte boji o moc. "Budeš dělat, co říkám" nikdy neuklidní dysregulované dítě.
3. Dejte dítěti bezpečný prostor. Přílišná fyzická blízkost může traumatizované dítě vnímat jako ohrožení.
4. Po krizi neřešte chování ihned. Nejprve obnovte klid a spojení, teprve pak — hodiny nebo den poté — mluvte o tom, co se stalo.

Kdy volat odborníka:

• Dítě ohrožuje sebe nebo ostatní opakovaně
• Krize trvají více než hodinu a jejich intenzita roste
• Máte pocit, že jste na hranici vlastních možností

Pěstoun v krizi není selhání — je to indikátor toho, že potřebujete další podporu. Doprovázející organizace je tu právě pro tyto situace.

Jak se na tuto realitu připravit před přijetím dítěte

Přípravný kurz PRIDE vám dá základ. Ale doporučujeme před přijetím dítěte:

• Přečíst knihu zaměřenou na terapeutické rodičovství (v ČR vydalo nakladatelství Portál několik kvalitních titulů, např. od Karen Purvis)
• Konzultovat s psychologem v přípravné fázi — nemusíte čekat, až nastane krize
• Vytvořit si síť podpory: rodina, přátelé, jiní pěstouni (facebookové skupiny jako "Pěstounská péče známá neznámá" jsou reálnou oporou)
• Mít dojednánu doprovázející organizaci, která nabízí psychoterapii nebo rychlou krizovou podporu

Informovanost není důvod k odrazení — je to základ pro efektivní pomoc. Dítě, které přijmete, si tyto znalosti zaslouží.

Kompletní přehled psychologické přípravy, práce s traumatem a praktické rady pro první dny s dítětem najdete v průvodci Pěstounská péče a adopce v Česku.

Průvodce Pěstounskou Péčí a Adopcí v Česku →